Obsah článku
Osobní bankrot vstoupil do našeho práva na začátku roku 2008 a využili jej už tisíce dlužníků. Mezi laickou veřejností však koluje mnoho fám o fungování této instituce, které řadu lidí uvádí v omyl, který se jim může krutě vymstít. Podívejme se na ty nejrozšířenější.
Je to účelové ožebračování věřitelů
O osobním bankrotu vždy rozhoduje soud a nepřijme návrh, ze kterého je patrné, že veškeré dluhy vznikly účelově ve snaze obohatit se. Dlužník musí prokázat svou dobrou vůli dluhy splatit v co nejvyšší možné míře a soud rovněž zkoumá kdy a za jakých okolností dluhy vznikly.
Pošlu splátku, prémie si nechám…
Přestože soud většinou stanoví konkrétní částku určenou k pravidelnému uspokojování věřitelů, není to zcela pravidlem. Máte-li příjem v nepravidelné výši, stanoví naopak vám minimální částku k obživě a celý zbytek příjmu bude použit k uspokojení věřitelů. Rovněž jste povinni odevzdat k tomuto účelu všechny další náhodné příjmy – včetně např. vrátky daní, dědictví či daru. Věcné dary jste povinni prodat a výtěžek poskytnout na vrub dluhu.
Bankrot je pro každého, kdo je na dně
Bohužel, není tomu tak. Pro úspěšné projití schvalovacím procesem musíte soudu dokázat řadu skutečností. Mimo své dobré vůle splácet také fakt, že na to máte, což bývá nejčastější kámen úrazu. V průběhu 5 let trvajícího oddlužení musíte zaplatit minimálně 30% stávajícího dluhu a zároveň mít k dispozici existenční minimum na obživu sebe a své rodiny.
Nejčastější omyl – splatím 30%
Všechny reklamy na vyřízení osobního bankrotu píší: „Ušetřete 70% dluhu!“ Pravda je, že soud povolí oddlužení tomu, kdo prokáže, že je během pěti let schopen splatit ALESPOŇ 30% dluhu. Oddlužení však VŽDY trvá 5 let nebo do úplného zaplacení dluhu – podle toho, co přijde dřív.